Jak pracuji sama se sebou?
Havraní chlapec
Protože jako každý z nás i já zažívám stres a s ním spojené různé typy úzkosti, tak jsem se při večerním usínání na tento problém podívala z druhé stránky mince.
Rozdýchala jsem si srdce, požádala o ochranu a poprosila, aby se mi emoce ukázala. Frustrace se mi vyjevila jako malý, špinavý, rozčepýřený chlapec. Držel v rukou zobáky havranů a s nimi nepříčetně ryl v tmavé zemině. Snažila jsem k němu jako já, dospělá Tereza, přistoupit, obejmout ho, pohladit. Zeptat se, co potřebuje. Ale ani se mě nevšiml. Neuklidnil se. Nepřestal. Ba naopak. Zdál se mi více a více agresivnější. Má pozornost ho akorát ubíjela. Nestál o ni. Zřejmě toužil po něčem jiném. Něco, co je vícero skutečné. Hlubší. Přistoupila jsem tedy ke svému srdci. Prodýchala ho. Orientovala se na něj. Dýchala. Stali se jsme jedním....
A chlapec se začal měnit. Zmírnil svou agresivitu a z havraního chlapce bylo dítě v náručí matky, která ho svou láskou objímala a přijímala.
T.