Strom podsvětí

Protože už se nám to pomaloučku blíží a dušičky jsou už už za rohem, byli jsme minulý týden v tisovém lese pro dřevo na tzv. "dědky". 

Jedná se o postavičky předků, kteří s námi během těchto svátků mrtvých jsou díky poodhalování "clony tajemna" blíže, než se nám na první pohled vůbec může zdát.

Ale teď něco více k tisovému lesu. Sám o sobě tisový les je opravdovou vzácností. Je temný a ponurý, téměř jako bych se ocitla v podsvětí. Když jsem zavřela oči a snažila se s místem seznámit, vnímala jsem, jak tichým místem projíždí kůň, v jehož sedle poklidně vyhlížející bytost v černé kápi a v kostnaté ruce držící stříbrně se lesknoucí kosu. Ano, byl to smrť. Ač mě si nevšímajíc. Po chvilce strpení, co jsem se soustředila sama na sebe, se smrť změnil v záři slunečních paprsků proplouvajícího jezdce se zlatavou korunou. Byli jedno. Život i smrt. Světlo i tma. Stejně jako stromy kolem mě.

T.